Kurz gefasst
Fachartikel in der Zeitschrift Pro-Fil, 2011. Verfasst von Ivo Pezlar.
Abstract (Originalsprache)
Logika a přirozený jazyk od Vladimíra Svobody a kol. je nejnovějším přírůstkem nakladatelství Filosofia věnovaným problematice logické analýzy přirozeného jazyka. Cílem knihy je čtenáře seznámit se základními nástroji a technikami užívanými při analýze přirozených jazyků, přičemž důraz je kladen i na problematická místa a všemožné nástrahy, které toto odvětví může skrývat. Jak je na začátku knihy zmíněno, jejím záměrem není poskytnout vyčerpávající přehled všech zákoutí logické analýzy přirozeného jazyka, ale spíše nabídnout plastický a ne zcela systematický „úvod do sféry logicko-analytických bádání, založený zejména na výkladu motivací a uvádění příkladů.“ Záměru knihy odpovídá i její zpracování. Pod Logikou a přirozeným jazykem se dohromady podepsalo osm autorů, kteří si mezi sebou rozdělili celkem sedm kapitol zabývajících se různými jazykovými jevy (resp. jejich logickou analýzou). V první kapitole (32 stran) nás Vladimír Svoboda seznamuje s analýzou větných spojek. Kapitola je pojata v podstatě jako elementární úvod do systému klasické výrokové logiky a jí odpovídajícího rozboru vět přirozeného jazyka. V závěru jsou naznačena některá úskalí, která s sebou formalizace na úrovni výrokové logiky přináší. Marta Vlasáková a Jaroslav Peregrin si vzali na starost druhou kapitolu (27 stran), která popisuje analýzu vět s tzv. kvantifikátory, jako jsou např. „všichni“, „každý“ atd. Účelem této kapitoly je čtenáře obeznámit se základy predikátové logiky. Výklad je zpestřen i stručným popisem vývoje, jenž vedl k formulovaní moderní predikátové logiky. Třetí kapitola (27 stran) se zabývá problematikou vlastních jmen a určitých popisů („nejvyšší hora“ atd.). Tohoto úkolu se chopili Marta Vlasáková a Prokop Sousedík. Kapitola je tématicky rozdělena na dva oddíly; zatímco první část velmi dobře nastiňuje historickou debatu o charakteru singulárních termínů, druhá část je už věnována samotné analýze „učebnicových“ příkladů, přičemž v závěru je pojednáno o vlastních jménech. Věty s modálními modifikátory („je možné, že...“ atd.) jsou předmětem čtvrté kapitoly (36 stran), jíž se ujal Vladimír Svoboda. Tato kapitola je pojata především teoreticky, nejdříve je čtenář seznámen s motivací pro zavedení modálních operátorů, po které následuje představení standardních systémů (K, T, S4, S5), výklad modální (intenzionální) sémantiky, stručný úvod do modální predikátové logiky a na konec krátký výčet alternativních modálních systémů (deontická, epistemická a temporální logika). Problematiku tzv. podmínkových a kontrafaktuálních vět probírají Timothy Childers a Ondrej Majer v páté kapitole (39 stran). Přestože jsou představeny různé přístupy k formalizaci kondicionálů, jádro kapitoly tvoří výklad Lewis-Stalnakerovy koncepce analýzy kontrafaktuálů, která se opírá o modální sémantiku. V šesté kapitole (26 stran) se Jaroslav Peregrin pouští do analýzy vět s tzv. anaforou, resp. anaforickou referencí (např. „na rohu stál člověk“ – „koupil jsem si od něj noviny“ atp.). Kapitola pojednává o možnostech, jak se v rámci logiky vypořádat s větami, jejichž správná formalizace je podmíněna adekvátním zachycením jejich kontextu. Pozornost je zaměřena
Zitieren
APA
Pezlar, I. (2011). Vladimír Svoboda a kol. Logika a přirozený jazyk. Pro-Fil. https://doi.org/10.5817/pf11-2-46
Vancouver
Pezlar I. Vladimír Svoboda a kol. Logika a přirozený jazyk. Pro-Fil. 2011. doi:10.5817/pf11-2-46
BibTeX
@article{Pezlar2011,
author = {Pezlar, Ivo},
title = {Vladimír Svoboda a kol. Logika a přirozený jazyk},
journal = {Pro-Fil},
year = {2011},
doi = {10.5817/pf11-2-46}
}
EUVIMED