Kurz gefasst
Fachartikel in der Zeitschrift Anthropologia integra, 2010. Verfasst von Břetislav Vachala. Die Arbeit nennt 22 Literaturangaben.
Abstract (Originalsprache)
Staří Egypťané žijící podél Nilu měli vždy úzký vztah k přírodě a byli přirozeně závislí na důvěrné znalosti místní fauny a flóry. Dobře byli obeznámeni také se světem ptáků, včetně havranů (čeleď Corvidae). Nejstarší zobrazení havranů se nachází na zlomku „Palety bojiště“ (okolo 3150 př. n. l.; obr. 1). Známá jsou realistická vyobrazení havranů a vran na figurálních ostrakách z Ramessovské doby (obr. 2, 3). Kromě toho se dochovaly dvě neobvyklé scény s epizodou z neznámé bajky (obr. 6) a s parodií vážení srdce zemřelého před bohem Usirem (obr. 4, 5). Zřejmě nejvěrnější zpodobení havrana v egyptském umění se objevuje na pektorálu z 12. dynastie, kde dva havrani zastupují sokoly, symbol boha Hora, to jest krále (obr. 7). Dávní Egypťané přisoudili havranovi pozitivní i negativní (srovnej démotický snář na papyru Carlsberg č. XIV, f.) úlohu. Podobný postoj k havranovi je doložen i v arabském středověku: na jedné straně symbolizuje rozloučení, smutek a smrt (například básně Antara ibn Šaddáda, Durajda ibn as-Simmy, al-Ahwase), na druhé straně naději a dobro (v egyptských lidových písních).
Zitieren
APA
Vachala, B. (2010). Havran v egyptské kultuře. Anthropologia integra. https://doi.org/10.5817/ai2010-2-55
Vancouver
Vachala B. Havran v egyptské kultuře. Anthropologia integra. 2010. doi:10.5817/ai2010-2-55
BibTeX
@article{Vachala2010,
author = {Vachala, Břetislav},
title = {Havran v egyptské kultuře},
journal = {Anthropologia integra},
year = {2010},
doi = {10.5817/ai2010-2-55}
}
EUVIMED